Když složitý recept chutná překvapivě jednoduše

Kotlíkové umění: Když složitý recept chutná překvapivě jednoduše
Možná to znáte. Někdy vypadají recepty složitě, dlouhé postupy, spousta ingrediencí. Když přestaneme vnímat kuchyni života jako komplikovanou, zjistíme, že stačí málo…
Během naší dovolené na Slovensku jsem si tuhle jednoduchost znovu připomněla.
Možná si vzpomenete na můj poslední příspěvek o našem dobrodružství v lesích. Dlouhé putování, stopování medvědů a vlků, 12 hodin v přírodě. A den poté plánovaný den odpočinku.
Ráno bylo
zvláštní. Všechno chutnalo jinak. Když jsme dorazili do města a hledali centrum,
můj muž se najednou zastavil a rozzlobeně řekl:
"Ty jsi dneska teda pěkně pichlavá."
Zůstala jsem stát, jako opařená. Zarazilo mě to, ale hned vzápětí mi to došlo.
"Promiň, já jsem dneska fakt hodně unavená."
Bylo to jako by někdo odklopil pokličku a vypustil páru. Na chvíli mi zamlžila moje přemýšlení.
Došlo mi, že včerejší výlet byl dlouhý a večer jsme dorazili pozdě. Ráno mě probudilo slunce moc brzy. A já se těšila, že dnešek bude klidný a odpočinkový. Jenže únava zamíchala receptem a všechno mělo divnou příchuť. Slova, pocit i pohledy.
Ale víte, co
bylo opravdu magické?
V momentě, kdy jsem si to uvědomila a nechtěla jsem měnit sebe ani mého muže,
všechno se začalo proměňovat.
Uznala jsem
únavu jako ingredienci, která je právě přítomná v kuchyni života a
nepřihazovala další podráždění.
Můj muž přiznal, že je taky unavený. Najednou jsme byli v tom spolu. Žádné
drama. Jen prosté lidské pochopení.
A náš den? Nakonec byl báječný. Pomalejší a přesto výživný.
Co jsem si z toho vzala do kuchyně života?
- Když jsme unavení, všechno chutná jinak. Naše vnímání dostává zvláštní příchuť
- Není to osobní
- Stačí říct "promiň". Jako když přidáte špetku soli a pokrm se srovná
- Nemusím přihazovat do kotlíku, našeho vztahu něco, co nás oba otráví
- Stačí vědět, že se nálady mění
Kolikrát jsem si říkala, že to nemůže být přeci tak jednoduché…a je!
Když znám kotlíkové umění.
Když vím, co ty podivné chutě způsobuje.
Když si všimnu, že jsem jen
překořenila, nebo že je potřeba trochu odpočinout.
Když vím, na co se v kuchyni života můžu spolehnout.
Když vím, že se mnou ani mým mužem není nic špatně.
Když vím, že stačí uznat to co je.