Cesta tam a zase zpátky Domů

Když recept na život nesedí

Dlouho jsem se učila vařit pro Duši recepty ostatních kuchařek a kuchařů, které jsem na své cestě životem potkala.

Podnikla jsem dlouhou cestu na východ za tajnou naukou tibetského buddhismu.
Později jsem zjistila, že mi chybí ingredience ženskosti a tím začala velmi rozmanitá cesta tvoření.
Procestovala jsem mnoho míst a přičichla k mnoha esencím, které rozvíjely ženství.
Tvořila jsem ženské kruhy, semináře pro ženy, matky a dcery, přechodové rituály, vedla poradnu v Centru podpory plodnosti.

Prozkoumávala jsem recepty ze všech světových stran.
Vždyť venku byla taková obrovská nabídka toho, co bych ještě mohla vyzkoušet a utišit pocit, že je se mnou něco špatně.

Příliš ochutnávání

Podnikla jsem mnoho cest, na kterých jsem se zvládla převařit k vyčerpání a nechutenství.
Moje menu častěji obsahovalo deprese, fyzické nemoci různého druhu, myšlenky na odchod ze života a pocit, že život proti mně něco má.

Přiznám se, že jsem často necítila chuť vracet se domů k rodině.
Doma mi život připomínal nejvíc, že se dívám špatným směrem, že vařím podle receptů, které už nejsou stravitelné.
Cítila jsem, že nejsem dobrá matka, partnerka, a tak jsem nastudovala všechno možné o rodičovství a vztazích.

Zásobila jsem svou kuchařku gurmánskými zážitky, recepty plnými moudrosti, vědy, magie.
Byly zajímavé, inspirativní a vždycky na nějaký čas fungovaly.
Ale úleva byla jen dočasná, protože jsem stále hledala venku.

 Otočit pohled dovnitř

Jednoho dne jsem starou kuchařku prostě zavřela a schovala do šuplíku.
Jsem moc ráda, že jsem ji nevyhodila, některé recepty mají své místo i dnes.
A začala jsem se dívat opačným směrem: dovnitř.

Začala jsem navštěvovat prostor Duše. Zabydlovala se tam.
Zjišťovala, jak vypadá můj vlastní vnitřní design.
A pomalu jsem se učila vařit z toho, co skutečně cítím, co mi chutná a co vyživuje mě, ne jen ostatní.

Objevila jsem prostor, kde není ještě nic napsané.
Kde není nic hotového, daného, předepsaného.
A kde je vždycky možnost začít znovu.

Kuchařka, která roste se mnou

Nakonec jsem zjistila, že jsem dokonalá designérka, kuchařka a hlavně se nemusím nijak snažit, abych taková byla. Vím, jakou esencí mě život obdaroval. Už vím, kde je to Doma. Kde se cítím bezpečně a odkud mohu naslouchat. Co je moje pevná půda, na které mohu tančit tanec života.

Možná vás napadlo, jak to dopadlo s tou starou kuchařkou... 

Občas ji vytáhnu a vezmu nějaký z těch báječných receptů a použiji ho jako koření, ale vím, že to není návod na život. Moje zvědavost poznávat nové možnosti, recepty, návody, metody nezmizela. Je to součástí mojí esence.